Jak se bavila veletská chasa

V dřívější době nebylo v naší obci téměř žádných zaměstnaných občanů, jak starších tak mladých. Obživu skýtala především pole, která vlastnili, a ti, kteří pole neměli vypomáhali za mzdu a hlavně naturálie u větších sedláků. Život na vesnici byl sice tvrdý, ale starší mládež tzv. chasa si vždy našla čas na určité formy zábavy. V zimě to bylo přadení a drhnutí peří, v letních večerech se scházeli mladí chlapci na vhodných místech na návsi a bavili se vyprávěním a zpěvem. Zvláště využívali volného času přede žněmi, když byla ukončena okopávka brambor i řepy a senoseč. V bujné fantazii se tam rodily nápady jaká "neplecha" by se dala provést a v té době nebylo od nápadu k činu daleko. Před svátkem sv.Cyrila a Metoděje chodila na Velehrad přes naši obec tzv. pouťová procesí z obcí od Uh.Brodu až po Trenčín, některé z větších obcí i s hudbou. V této době platilo v obci nepsané pravidlo generálního úklidu před dnem, kdy tato procesí ve směru na Velehrad procházela. Tento nepsaný zákon však vždy ještě před tím "policajt" po celé vesnici bubnem vyhlásil t.j., aby si každý před svým domem a zvláště " na dědině " uklidil. Tak jak tomu bývá i dnes. někteří to považovali za samozřejmost, mnohým se to muselo připomínat. Proto když v ten čas zůstal na návsi před domem jednoho hospodáře neuklizený vůz tzv. "hnojničák" a jiné hospodářské nářadí, byl to podnět pro chasníky, " aby sa s tým neco udělalo".  Na návsi před domem č.41 stála osamocená trafika, která poměrně pěkné návsi krásy nepřidávala a tak nápad přešel v čin. Chasa vůz rozebrala, vynesla jej a sestavila na střeše této trafiky. Tamtéž byl umístěn pluh i brány. Námaha to byla sice značná, ale byla odměněna sebeuspokojením. V té době totiž v každé chalupě (až na nepatrné vyjímky) byla kráva a tudíž každý obyvatel z domu nesl v časných ranných hodinách mléko do družstevní mlékárny, která stávala v jednom bloku rovněž uprostřed návsi. Proto téměř každý mladý či starý musel shlédnout nebývalou podívanou : Hnojničák, pluh a brány na střeše trafiky.Postižený hospodář, ačkoliv to měl do mlékárny nejblíže, šel jako obvykle mezi posledními a to už bylo na návsi téměř půl vesnice. Pohled na trafiku ho přímo zdrtil a také si ihned uvědomil, kdo mu to udělal. Rozběhl se proto k tehdejšímu starostovi p. Slunečkovi č.43, který právě vycházel z domu, aniž by věděl k vůli čemu je na návsi takové srocení občanů. Zlostným a zároveň zdrceným hlasem na něho :"Podívajte sa starosto co mě chlapčiska vyvédli." Pan starosta ihned pochopil situaci, nasadil vážnou tvář a říká: "A Karle tys nečůl předvčerajškem bubnovat? Vidíš jak máš ukluděné a možeš byt ešče rád, lebo by ti to mosél přijít připomenůt policajt." Poté za smíchu přihlížejících občanů, kteří se začali rozcházel, odešel domů, aby vzápětí začal s opravdovým úklidem. Za pomoci sousedů a hlavně za nějaký ten "hlt" slivovice byl vůz i ostatní nářadí s trafiky sundáno a uklizeno, takže když šlo první procesí byla už náves ve vzorném pořádku.

Ladislav Koníček, kronikář obce

Hra na válku

Členitý vrch předních "Strání" byl v době po prvé Světové válce vyhledávaným místem mláděže ke svým hrám. V tu dobu - r.1922 - nastoupil do místní školy nový - mladý ředitel František Vystrčil. Zapojil se také ihned do veřejného života v obci a hlavně byl zaníceným vlastencem, a v tom smyslu vedl i výuku ve škole. Při jedné tělovýchovné vycházce právě na Stráních, aby žáci pochopili způsob boje Husitů pod vedením Jana Žižky proti přesile Křižáků jim vysvětloval, jak by se asi Husité bránili kdyby na ně útočili Křižáci od Vlčnova. Jeho výkladem byli kluci tak bojovně naladěni, že v jeden volný všední den - tehdy to býval čtvrtek- si to chtěli sami předvést. Této akce se skutečně zúčastnili téměř všichni školáci. Tábor Husitů tvořili žáci převážně 6. až 8. ročníku a zbytek byli Křižáci. Tábor Husitů zaujal své postavení na skládce stavebního kamene u skály asi v polovině kopce a měl i trubače - Jožku Kryštofového č.61, který měl ilegálně zapůjčený ponocenský roh svého dědečka. Obě strany před zahájením boje horečně pracovali a výrobě munice v podobě blátových koulí. Křižáci navíc měli "frngačky" (ohebné pruty v délkách 100 až 160cm pomocí nichž zmáčknutý kus bláta mohl být hozen až do vzdálenosti 100m). Po zatroubení nastal nelítostný boj, ve kterém začínali mít převahu početnější Křižáci. Husité, aby zachránili čest svých válečných předků, začali pouštět po svahu kameny proti útočícím. V zápalu boje se jim podařilo uvolnit jeden velký balvan, který sice Křižáky zastrašil, ale celou svojí tíhou zasáhl na silnici vůz jednoho občana z Vlčnova, který si vezl domů mouku ze mlýna. Prudká rána způsobila úplné rozbití zadní části vozu, koně se splašili a mouka z roztrhaných pytlů pokrývala silnici. Válečníci nejprve společně utekli na Paseky a pak se pomalu rozcházeli k domovům. Jelikož nepřišlo k žádnému úrazu tak zásluhou pana řídícího, starosty a mlynáře se všechno urovnalo ke spokojenosti Vlčnovjana a válečníci byli ve škole náležitě poučeni o nebezpečnosti takových her.