Veletinský mlýn

První písemná zpráva o mlýně ve Veletinách pochází z r. 1389, kdy Petr ze Šternberka předal Žibřidovi ze Slatiny ves Veletiny s tvrzí, dvorem a mlýnem (ZDO VI, 3).

V r. 1437 předal Dobeš z Rohozova ves Veletiny s tvrzištěm, mlýnem a 2 krčmami Arklebovi z Vlčnova (ZDO X, 288). Všechny tyto údaje se nacházejí v Zemských deskách olomouckých (ZDO) a dokládají to, že mlýn byl svobodné panství, a proto při předávání vesnice musel být udáván samostatně, což dokládá, že nebyl ani majetkem obce.

Další držitel vsi Veletiny, Vilém Hřivna z Újezda, předal pak v r. 1504 ves Veletiny Burianu z Vlčnova, od něhož v roce 1518 získal tvrz a ves Veletiny s mlýnem Jan z Kunovic. Od této doby Veletiny náležely k uherskobrodskému panství a mlýn se stal dominikálním majetkem pánů z Kunovic.

První konkrétní držitel mlýna ve Veletinách se uvádí mlynář Mikuláš Žák, který dne 8. 3. 1580 zemřel ve Veletinách. (Viz Bartoškova kronika, fólie 41 b.)

Z Drslavic přišel na mlýn v r. 1613 Pavel Kartouz, ale v r. 1619 zemřel. Jeho manželka Margareta se dopustila zlých skutků a byla od vrchnostenského soudu potrestána "skrze mistra popravního".

V roce 1615 bylo ve Veletinách 42 usedlých (tj. gruntů) a mlýn. (Uherskobrodský urbář z r. 1615 - MZA Brno F-281).

Uherskobrodský urbář z r. 1615 uvádí, že mlýn byl povinen peněžitou rentou 5 zl. 17 gr. 3 1/2 denáru, což potvrzuje skutečnost, že mlýn byl již poddanský, nikoliv svobodný. Podobně peněžitou rentou byl povinen v r. 1615 i mlynář Zmije v Drslavicích a platil dle urbáře 2 zl. 10 gr. a 3 denáry. Svobodný byl v danou dobu pouze mlýn v Hradčovicích, protože byl v držení šlechtice rytíře Melichara Kozlíka z Kašenavy. Mlýn v Drslavicích získal svobodu až v době držení rytíře Jakartovského.

V roce 1663 byl ve Veletinách podle lánského rejstříku mlýn o 2 složeních a stoupě. K mlýnu náleželo i 1/2 lánu pole. Pod mlýnem po proudu řeky Olšavy byl brod a vedle mlýna bývala v místech dnešního domu č.p. 9 i kovárna. Dům byl v majetku obce (sídlil zde rod Pijáčků, ze kterého pocházela většina kovářů v okolí) a po vybudování pevné cesty od Vlčnova a stabilnějšího mostu přes řeku Olšavu se postavila nová kovárna č.p. 68 na okraji vesnice. Při demolici domu č.p. 68 byl na trámu zjištěn letopočet 1775, což odpovídá i tomu, že byla v danou dobu přemístěna kovárna. V domě č. 9 se v r. 1785 usídlil rod Uhříčků.

Před rokem 1717 držel mlýn společně s půllánovým statkem mlynář Václav Slavíček.

V r. 1717 koupil mlýn mlynář Lukáš Salvet za 450 fl. rh. (fl. = florenus tj. zlatý a rh. = zkratka pro rýnský; pro srovnání: v danou dobu bylo možné koupit za 10 fl. rh. krávu, půllánová usedlost byla za 50 -120 fl. rh.). Jeho syn Mikuláš vlastnil 2/4 achtlu vinohradu v Polední hoře, byl to vinohrad dle Knihy vinic č. 64 a jeho hodnota byla 50 fl. rh. Dle zápisu ve vlčnovské matrice, knize sňatků, se dne 17. 7. 1731 oženil Martin Salvet, syn mlynáře Lukáše, s Alžbětou Šmídovou z Vlčnova a dne 24. 8. 1733 si vdova Alžběta vzala za manžela Václava Slunečku z Veletin, syna Jiřího.

V r. 1774 koupil mlýn Václav Svoboda za 2.200 fl. rh. V danou dobu bylo možné koupit krávu za 15 fl. rh. a půllánový grunt za 420 fl. rh. Zde se jedná pravděpodobně o příbuzenský vztah s Matějem Svobodou, podsedníkem ve Lhotce č.p. 32, jehož dcera Justina (*1794) se provdala za Jana Havla (*1795) z Veletin.

Ale již v r. 1778 mlýn zakoupil Josef Klem s rodinou i se svou matkou, která zde zemřela dne 29. 4. 1779 ve věku 80 let, což byl tehdy úctyhodný věk. Její manžel byl rovněž mlynář. Vzápětí na to zemřela i manželka mlynáře Josefa Klema paní Anna (*1753) ve věku teprve 26 let.

Tyto události vedly k tomu, že v r. 1780 byl mlýn prodán a zakoupil jej Václav Lakota. Po jeho smrti se mlýna ujal syn Štěpán a jeho manželka Anna (*1751), avšak Štěpán brzy zemřel. Jeho syn Anton (*1778) se v r. 1812 oženil s Kateřinou Hudečkovou (*1789), dcerou učitele Antona Hudečka v Hradčovicích. V Knize chalup dědiny Hradčovice jsou v letech 1848-1863 uvedeni na č.p. 75, která stávala ve dvoře dnešního domu č.p. 95, Lakota František a Václav, jejichž rodinný vztah není známý. V daném domě byli ubytováváni učitelé, panští drábové a podobné osobnosti.

V r. 1816 se Anna, vdova po Štěpánu, vdala za mlynáře vdovce Františka Mazáče (*1756), syna Matěje, mlynáře z Jaroslavic. V r. 1821 je zaznamenán sňatek Barbory Mazáčové, dcery Matěje, t.č. sloužící v Hradčovicích na podsedku č. d. 31, s Aloisem Šrollerem z Vlčnova č.p. 229.

Od r. 1838 je na mlýně uváděn Karel Mazáč (*1804 †1887), syn z prvního manželství Františka Mazáče. Karel Mazáč měl za manželku Marii, dceru Bartoloměje Kepperta, čtvrtláníka z Pornic u Morkovic, a Anny Markové, dcery Josefa Marka, mlynáře v Počenicích.

Na základě odstupní smlouvy získal mlýn syn Jan Keppert (*1856 †1932), bratr Marie Mazáčové, který měl za manželku Marii, dceru svobodné matky Anny Dorazilové, jejíž otec Karel byl sedlářem v Buchlovicích. Sestra Jana Kepperta jménem Anna (*1860) měla za manžela vdovce Richarda Dorazila, obchodníka v Uherském Brodě. Jejich dcera Marie měla za manžela Josefa Holdinu, kastelána na hradě Buchlově. František Zábrana, člen ND v Brně, pocházející z Veletin, syn Františka Zábrany a Marie Koníčkové v č.p. 114, měl za manželku jejich dceru Marii (*1902).

Syn mlynáře Jana Kepperta Viktor (*1885) padl v r. 1916 v 1. světové válce a druhý syn Karel (*1882) se stal profesorem na gymnáziu v Uherském Hradišti a měl za manželku Annu Žáčkovou, dceru mlynáře v Drslavicích.

Po mlynáři Janu Keppertovi koupil mlýn František Indra, mlynář ze Sehradic, se svou manželkou Františkou Honzovou (*1887 †1960) a jejich dcera Ludmila (*1913) se v r. 1937 provdala za mlynářského stárka Josefa Šidla (*1905) z Velkých Bílovic. Obdobně jako mlynář hradčovský Stolař byl Josef Šidlo v době okupace udán, gestapem zatčen a popraven.

Při opravě střechy farního kostela Všech svatých v Hradčovicích byl dne 10. 8. 2003 nalezen v makovici malé věže tubus s dokumenty pocházející z r. 1941, kde je v závěru ručně psaného dokumentu uvedeno:

"Všichni Svatí pro nás proste: Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím." a poznámka hradčovského faráře P. Jindřicha Koželuhy: Papír daroval a těžce sehnal rodák z Veletin Karel Keppert, ředitel gymnázia v Kroměříži na odpočinku.

Dále se v tubusu nacházel mimo jiné i výtisk Moravských novin - pátek 10. října 1941, číslo 238. Z novin vyjímám (uvedená jména mlynářů jsem zvýraznil tučně):

ČTK - Praha 8. října. Pro nepřetržitou hospodářskou sabotáž ve smyslu nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 2. září 1941 byli stannými soudy v Praze a v Brně odsouzeni k smrti provazem: Antonín Rauer, řeznický mistr z Číhoště, František Mandík z Prahy, František Průša, řeznický mistr z Prahy, František Gregor, obchodník s drůbeží z Přerova, Jaroslav Stolář, mlynář z Hradčovic, jakož i dalších devět osob. Rozsudky byly vykonány dne 8. října. Dále rozhodl stanný soud v Praze ve 24 případech pro postoupení tajné státní policii.

Strana 2: Zasloužený trest škůdcům národa - 14 pokoutních obchodníků oběšeno
ČTK - Praha 9. října. K rozsudkům smrti, vynesených dne 8. října stannými soudy v Praze a v Brně, oznamuje se z příslušného místa toto: Antonín Vitera, obchodník ze Zahrádky, František Duda, řeznický pomocník ze Senožat, Antonín Rauer, řeznický mistr z Číhoště, Bohumil Rauer, řeznický pomocník z Čáslavě, Alois Mendl, řeznický mistr z Kožlí, František Mandík, řezník z Prahy, František Průša, řezník z Prahy, Alois Štěrba, řezník z Prahy a Otakar Auersperger, řezník a uzenář z Prahy, nakupovali, využívajíce mimořádných poměrů, způsobených válkou, opětovně v rozporu s ustanoveními válečného hospodářství pokoutně dobytek, maso, sádlo, máslo a vejce, poráželi na černo, provozovali pokoutní obchod za lichvářské ceny a zejména poráželi neodpovědným způsobem užitkové vepře ve váze od 35 do 40 kg. Při tom jde o toto množství: 684 vepřů, 42 telat, 40 ks hovězího dobytka, 7 780 kg masa, 110 kg sádla, 240 kg másla, 20 hus, 72 888 vajec. Bezohledné jednání odsouzených způsobilo v obyvatelstvu velké rozhořčení tím spíše, že prodejem na černo poráženého a tím zdravotně neprohlédnutého masa bylo mimořádným způsobem ohroženo zdraví. Odsouzení dále poškodili porážkami mladých vepřů chov ve větších oblastech Protektorátu mimořádnou měrou. František Gregor, obchodník s drůbeží z Přerova, Josef Řihošek z Kojetína, Karel Holešovský, řezník z Telčic, nakoupili v pokoutním obchodu ve velkém množství dobytek na porážku resp. jej prodali a při tom dosáhli lichvářských cen, přesahujících až o 100 % normální cenu. Zločinným jednáním uvedených bylo řízenému hospodářství odňato 44 telat, 43 vepřů a 16 ks hovězího dobytka, jakož i obrovské množství jiných životních potřeb. Mlynář Josef Šidlo z Veletin a mlynář Jaroslav Stolář z Hradčovic získali jako samostatní mlynáři za několik málo měsíců až do poslední doby 18 a půl vagónu obilí v pokoutím obchodě, semleli je na černo a prodali za značně přemrštěné ceny. Odsouzení poškodili nejneodpovědnějším způsobem ke škodě celku hospodaření životními potřebami, nutné z důvodů válečných. Pro ničemné a zhoubné jednání bylo proti nim všem uznáno na smrt provazem.

Tímto podlým a hanebným zločinem nacistických okupantů také končí více jak 550letá činnost mlýna ve Veletinách, kdy jeho držitelé se v minulosti záslužně podíleli na rozvoji společenského a kulturního života vesnice.

Prameny:
gruntovní a pozemkové knihy obce Veletiny z let 1615 - 1888, uložené v MZA Brno 20342, 17767;
výpisy z matrik farnosti Vlčnov z let 1661 - 1755, uložené v MZA Brno;
výpisy z matrik farnosti Hradčovice z let 1756 - 1945.
Kniha vinic 1711 - 1792, MZA 20344;
Dominikální pozemková kniha Veletiny 1793 - 1887, MZA 17522, 17523, 17524;
prameny uvedené přímo v textu.

Ing. Josef Burša, Olomouc, červenec 2005